Od afrických románov k detektívke [rozhovor]

Nedávno som dostala ponuku na recenziu novej českej detektívky. Českú literatúru i detektívky mám rada, takže prečo nie? Ponuku som prijala a ako sa mi kniha Lovci lebek páčila, si už môžete na blogu prečítať (klik!). Teraz vám ešte trochu predstavím autorku a vlastne sa o nej dozviem viac aj ja. Pripravili sme spolu krátky rozhovor, tak verím, že vás trochu naláka na jej tvorbu.

Vaša posledná kniha Lovci lebek je detektívka, ale zistila som si, že predtým ste napísali štyri romány z afrického prostredia. To je celkom veľká zmena.

Ano, to opravdu je, ale zajímalo mě, zda dokáži napsat něco jiného než knihu z afrického prostředí, které dobře znám. Byla to výzva a já jsem ji přijala. Nyní je na čtenářích, aby posoudili, zda se to podařilo. Já doufám, že ano.

Plánujete napísať ešte nejakú krimi knihu alebo raz stačilo?

S další knihou – Smrtící byznys – se vracím zpátky do Afriky, konkrétně do Ugandy. Bude se rovněž jednat o thriller.

Okrem spomínaných afrických kníh a novinke Lovci lebek máte na konte aj tri cestopisy, z Nového Zélandu, Škótska a Južnej Ameriky, precestovali ste ale podstatne viac krajín. Ktorá, okrem Keni samozrejme, vám prirástla k srdcu najviac?

Kromě Keni je mou srdcovou záležitostí také Skotsko, kam se moc ráda vracím. Fascinuje mě místní nádherná krajina. Také se mi moc líbilo v Nepálu a v Portoriku.

A popri cestovaní aj rada píšete knihy. Kedy prišiel ten prvý impuls, že napíšete knihu? Považujete sa za spisovateľku, ktorá si musí zobrať tvorivé voľno, odíde niekam na chatu a píše knihu alebo z vás písmenka lietajú na papier samé aj popri bežných povinnostiach?

První impuls přišel ve čtrnácti letech, kdy jsem se rozhodla napsat román pro dívky. Jmenoval se Láska z vandru. Nakladatelství mi ho bohužel odmítlo. Totéž se opakovalo s další knihou, kterou jsem napsala v devatenácti letech – Soumrak v srdci. Tyto dva neúspěchy mě na nějakou dobu od psaní odradily. Když jsem pak začala jezdit do Afriky, měla jsem mnoho zážitků a také jsem potkala lidi, jejichž příběhy byly tak silné, že by daly na knihu. Nějak podvědomě jsem pocítila potřebu to všechno zpracovat. A tak jsem začala znovu psát.

Vzhledem k tomu, že mám ročního syna, kterého ještě kojím, tak tvořivé volno nepřipadá příliš v úvahu. Ale v podstatě nikdy mi nedělalo problém si sednout doma k počítači a začít psát. Neříkám, že to šlo vždycky, ale povětšinou ano.

Príbeh novinky Lovci lebek mi prišiel uveriteľný a realistický. Určite za to môže aj spolupráca s človekom z oboru ale i tak mi to nedá. Sú udalosti a postavy inšpirovanýmé skutočnými prípadmi alebo ste dej postavili na vlastnej fantázii?

Příběh je fikce, ale policejní postupy při vyšetřování jsou reálné.

Mám pocit, že v Čechách nie je detektívny žáner od českých autorov až tak známy. Na Slovensku každý pozná Dominika Dána, ale hoci českých autorov čítam, asi by som nevedela povedať meno žiadneho detektívkara. Naopak severskú detektívku čítal snáď už každý. Ako to máte vy, čítate knihy svojich českých kolegov, máte svojho obľúbenca na severe Európy či inde vo svete alebo najradšej siahnete po úplne inom žánri?

Z krimi žánru se mi líbí knihy od dua Lars-Kepler a od Petera Maye a mým oblíbeným autorem je James Rollins. Před pár dny jsem dočetla Bílé noci od Dostojevského a nyní čtu Lolitu od Nabokova. Ačkoliv nejsem příznivce popisných knih, musím říct, že styl Vladimíra Nabokova mě nepřestává fascinovat.

Vždy ma zaujímalo, keď autori dostanú svoju čestvú novinku do rúk, či si ju znova prečítajú a ak áno, či nemajú pocit, že mohli ešte sem-tam niečo zmeniť, upraviť alebo napísať úplne inak. Ako je to u vás? Čítate znova svoje knihy a máte chuť do nich zasiahnúť aj po vydaní?

Já už knihy po vydání nečtu, tedy kromě ukázek na autorských čteních. Vždy se snažím věnovat knize maximum, než vyjde. Příběhy si pamatuji a s odstupem času bych tam samozřejmě něco změnila, vylepšila atd., ale to si myslím, že je normální, protože se vyvíjím. Aspoň v to tedy doufám.

Knihu ste krstili na Svět knihy. Ako sa vám na veľtrhu páčilo?

Líbilo se mi to moc. Na knižní veletrh chodím několik posledních let pravidelně a letos jsem tam šla ještě o něco radši. Křtít knihu na této prestižní akci byl vždycky můj velký sen a jsem vděčná za to, že se splnil.

www.hindrakova.cz