Jo Nesbø – Švábi [ukážka]

    Protože ambice se téměř nepozorovaně vytratily, uviděl náhle jednoho rána v zrcadle v koupelně „pěkně usazeného“ ředitele odboru, průměrně vlivného byrokrata, který už nikdy nedokáže postoupit do čtvrtého poschodí, neboť do penze mu zbývá necelých deset let. Pokud by tedy samozřejmě neudělal nějaký pozoruhodný čin. Ovšem nevýhodou tohoto typu činů bylo to, že někdy vedly k povýšení a jindy k vyhazovu.

    Přesto pokračoval v práci stejně jako předtím, snažil se být o koňskou délku před ostatními. Každé ráno chodíval do kanceláře jako první, aby si mohl v klidu pročíst noviny a faxové zprávy a mít už připravené závěry, zatímco si ostatní budou na ranních poradách teprve vytírat z očí ospalky. Jako by mu snaživost přešla do krve.

    Odemkl dveře své kanceláře, a než rozsvítil, na okamžik zaváhal. I tohle zaváhání mělo svůj důvod – příběh o čelové svítilně. Bohužel ta historka pronikla na veřejnost a Dagfinn Torhus věděl, že se na ministerstvu traduje. Před mnoha lety pobýval tehdejší velvyslanec v USA určitou dobu v Oslu a jednoho rána velice časně zavolal Dagfinnu Torhusovi a zeptal se ho, co si myslí o nočních prohlášeních prezidenta Cartera. Torhus právě vešel do kanceláře, ještě neměl přečtené noviny ani faxy a zůstal mu dlužen odpověď. To mu samozřejmě otrávilo den. A mělo být ještě hůř. Následujícího rána mu velvyslanec zavolal ve chvíli, kdy si rozložil noviny, a zeptal se ho, jak noční události ovlivní situaci na Středním východě. Dalšího rána se opakovalo něco podobného. Dagfinn Torhus vždy vykoktal nicneříkající odpověď plnou obecných frází, obtěžkanou nedostatkem informací.

    Začal chodit do práce ještě dříve, avšak velvyslanec měl snad nějaký šestý smysl, protože každého rána Dagfinnu Torhusovi zazvonil telefon ve chvíli, kdy usedl v kanceláři na židli.

    Až v okamžiku, kdy se náhodou dozvěděl, že velvyslanec bydlí v hotýlku Aker přímo naproti budově ministerstva zahraničí, pochopil souvislosti. Velvyslanec, který sám s oblibou vstával brzy, si samozřejmě všiml, že v Torhusově kanceláři se rozsvěcí dříve než v kancelářích ostatních, a trochu si z puntičkářského zaměstnance vystřelil. Torhus si došel koupit čelovou svítilnu a následujícího rána si nejprve přečetl všechny noviny a faxové zprávy a teprve poté v kanceláři rozsvítil. Tak pokračoval téměř tři týdny, dokud to velvyslanec nevzdal.

    Právě v této chvíli však byl Dagfinnu Torhusovi vtipný velvyslanec ukradený. Torhus otevřel obálku z odboru centrálních systémů a technologií a na dešifrované kopii listu z kryptovaného faxu s razítkem PŘÍSNĚ TAJNÉ si přečetl zprávu, kvůli níž si kávou polil poznámky rozeseté po celém psacím stole. Stručný text ponechával značný prostor pro fantazii, avšak podstata byla přibližně následující: Norský velvyslanec v Thajsku Atle Molnes byl nalezen v jednom bangkockém nevěstinci s nožem v zádech.

    Torhus si tu zprávu přečetl ještě jednou a teprve pak ji odložil.

    Atle Molnes, někdejší člen Křesťanské demokratické strany, bývalý předseda finančního výboru parlamentu, byl nyní bývalý i ve všech ostatních ohledech. Ta zpráva byla natolik neuvěřitelná, že Dagfinn Torhus mimoděk pohlédl směrem k hotelu Aker, aby se ujistil, že se za záclonami nic nehýbe. Odesilatelem bylo se vší pravděpodobností norské velvyslanectví v Bangkoku. Dagfinn Torhus zaklel. Proč se tohle muselo stát právě teď, právě v Bangkoku? Má nejdřív zpravit Askildsena? Ne, ten se to dozví včas. Torhus vrhl pohled na hodinky a zvedl sluchátko, aby zavolal ministrovi zahraničí.

 . . .

Pokračovanie ukážky si môžete prečítať už zajtra na severskedetektivky.cz. Kniha Švábi (orig. Kakerlakkene) od Jo Nesbø vychádza 13.6.2013, preklad Kateřina Krištůfková. Úryvok vychádza v rámci blogtour ku knihe.