Autor: Christopher McDougall
Názov: Zrozeni k běhu – Zapomenutý národ a tajemství nejlepších a nejšťastnějších běžců světa
Rok vydania: 2011
Vydavateľ: Mladá Fronta
Počet strán: 280
Orig. názov: Born to Run: A Hidden Tribe, Superathletes, and the Greatest Race the World Has Never Seen
. . .
Knihu Born to Run mám doma dlho, no prečítala som ju až teraz. Vedela som, že je skvelá, počula som na ňu iba chvály a označenia ako biblia bežcov a must read. Prečítala som ju za jeden deň a pripájam sa k zástupu nadšencov z tejto knižky. Každú chvíľu si fotila zaujímavé pasáže a toto sú niektoré z nich.
. . .
„A víš, proč to dokázal? Protože mu nikdo neřekl, že to nezvládne. Nikdo mu neřekl, že by měl už dávno pomalu umírat v domově důchodců. Žiješ podle vlastních očekávání, člověče.“
. . .
Nemusíte být rychlí. Hlavní je nemít strach.
. . .
Bez lásky bychom nežili, bez běhání bychom nepřežili. Nemělo by nás proto překvapovať, že zlepšit se v jednom může vést ke zlepšení ve druhém.
. . .
Ann se stala ženskou vítězkou závodu Western States 100 – obdoby Super Bowlu v přespolním běhu -, a to dokonce štrnáctkrát. Před tímto rekordem vypadá i sedminásobné vítěztví Lance Armstronga v Tour de France jako malichernost. Lance navíc jedinkrát nešlápl do pedálů bez celého týmu expertů, kteří sledovali jeho příjem kalorií a každou mikrosekundu mu byli schopní do sluchátek podat podrobnou analýzu, zatímco Ann měla jen svého manžela Carla čekajíciho v lese s hodinkami Timex a polovinou krůtiho endviče. Na rozdíl od Lance, který trénoval a ladil formu pro jediný podnik v roce, Ann byla neuvěřitelně žhavá po soutěžení. Během jedné série běhala v průměru jeden ultramaron měsíčně po dobu štyř let.
. . .
„Chci, aby lidé jen běhali, bavili se, tančili, jedli a rádi nás navštevovali. V běhání nejde o to, přimět lidi něco kupovat. Běhat se má jen tak.“
. . .
Uběhnete-li v horkém dni deset kilometrů, pak se, přátele, stáváte ve světě zvířat smrtíci zbraní. My se totiž dokážeme při behu chladit, ale zvířata v trysku nemohou lapat po dechu.
. . .
„Ultraběžectví je jen soutěž v pití a jídle, u které se lidé trochu proběhnou, a doplňuje ji krásná scenerie.“
. . .
„Všechno jsme dělali jako rodina. Celá komunita byla jako jedna rodina. O všechno jsme se dělili a spolupracovali jsme, jenže teď jsou to jen samé půtky a hašteření. Každý bojuje sám za sebe.“
. . .
„Nepřestávaš běhat proto, že zestárneš“, říkaval Dipsea Demon. „Zestárneš, protože přestaneš běhat…“
. . .
Nabručenost a výbušnost, které jsem dosud považoval za část svého dědictví po irských a italských předcích, se vytrácela, takže manželka jednou poznamenala: „Hele, jestli je to běháním, budu ti s radostí zavazovat tkaničky.“ Vím, že aerobní cvičení působí jako silné antidepresivum, ale netušil jsem, že může natolik přispět k vyrovnání nálady, a dokonce – ačkoli to slovo nerad používam – jako prostředek meditace. Nenajdete-li po čtyřhodinovém běhu odpověď na své problémy, pak ji nenajdete nikdy.
. . .
Juan proběhl cílem v 17:30 a o dvacet pět minut tak posunul leadvillský rekord. Také utvořil další, když se opatrně protáhl pod cílovou páskou, místo aby ji přetrhl, protože se s něčím takovým setkal poprvé v životě.
. . .
„Kamarádky mi říkavaly, že jsem závislá ne na drogách, ale na endorfinech,“ přiznáva Ann Trasonová. Její odpověď přátele příliš neuklidnila. prohlásila totiž, že běhat dlouhe míle v horách považuje za „romantické“. Mám vás. Únavný, špinavý, blátivý a osamocený terénní běh se vyrovná měsíčnímu svitu a sklence šampaňského.
. . .
Koneckonců, tahle dívka (Jenn Shelton) se přidala k ragbyovému týmu UNC a stanovila standard, který se zdál během stosedmdesátileté historie tohoto sportu nemožný: byla příliš divoká na večírky ragbistů.
. . .
„Myslela jsem si, že když člověk uběhne sto mil, dostane se do toho zenového stavu. Stane se z něj něco jako Buddha a začne světu rozdávat mír a lásku.“
. . .
„Pokud se zraním, ztratím nebo zemřu, bude to jen moje chyba.“
. . .
„Tak se na něho podívejte,“ vybízi Ken Learman. „Běhá víc než většina lidí, boty má obuté obráceně, a přesto nemá žádné problémy. Z toho pokusu jsme se všichni něčemu přiučili. Zjistili jsme, že pokud jde o běžeckou obuv, není všechno zlato, co se třpytí.“
. . .
Doktor Hartmann je dodneš přesvědčený, že nejlepší rada týkající se prevence zranění, kterou kdy slyšel, pocházela od trenéra prosazujícího „běhání naboso v orosené trávě třikrát týdně“.
. . .
„Kdykoli někomu nasadíme jakýkoli nápravný aparát, vytvoříme nové problémy, protože řešíme potíže, které ve skutečnosti neexistují.“
. . .
Bowemann (spoluzakladateľ Nike) měl vynikající marketing. „Tentýž člověk vytvořil trh pro produkt a poté o produkt jako takový,“ poznamenal jakýsi ekonomický sloupkař v Oregonu. „Je génius, o takových lidech se učí na univerzitách.“
. . .
„Když nevidíš vrchol, jen jdi.“ Běžíte-li padesát mil, nic nezískáte, když se poženete do kopců a cestou dolů budete vyčerpaní.
. . .
„Lidi nevymysleli nerovný povrch, Oso,“ začal mi vysvětlovat. „My sme vymysleli ty hladké. Chodidlům nevadí, když se musí kroutit podle kamenů. Stačí se jen uvolnit a dát jim k tomu prostor.“
. . .
„Ty nepoužívaš gel?“ zeptal se ho Eric. „Mám radši opravdové jídlo,“ odpovědel Scott. „Dá se nosit stejně pohodlně a dostávaš skutečné kalorie, ne jen rychlou energii.“
. . .
Než se vrátili na Zemi, astronauti během několika dnů zestárli o celé roky. Kosti měli křehčí a svaly jim atrofovaly, trpěli nespavostí, depresemi, únavou a apatií. Odumpřely jim dokonce i chuťové pohárky. Jestli jste někdy strávili dlouhý víkend na gauči před televizí, asi ten pocit znáte, protože i tady dole na Zemi jsme si vytvořili vlastní bubliny beztíže. Přestali jsme dělat to, k čemu jsou naše těla stavěná, a draze za to platíme.
. . .
Všetky citácie a úryvky sú z MCDOUGALL, Christopher. Born to run: zapomenutý národ a tajemství nejlepších a nejšťastnějších běžců světa. 1. vyd. Překlad Jiří Balek. Praha: Mladá fronta, 2011, 276 s. ISBN 978-802-0424-334.
Žiadne komentáre