Poznámka

Ukážka z knihy Smrtící byznys od Hany Hindrákovej

Prolog

Dubaj, Spojené arabské emiráty

Seděl v měkkém zebrovaném béžovohnědém křesílku v luxusní klimatizované restauraci ve dvacátém patře hotelu Burdž al-Arab, za zvuku podmanivé orientální hudby popíjel ayran, místní nápoj z čerstvého bílého jogurtu a vody, ochucený solí, citronovou šťávou a drceným pepřem, a díval se do dálky za slunečními paprsky klouzajícími po lehce zvlněných, kýčovitě tyrkysových vodách Perského zálivu. Na moři se pohupovaly luxusní jachty a na hotelové pláži se zářivým bílým pískem se opalovaly desítky lidí.
Jeho asijský původ v záplavě turistů v restauraci nijak nevynikal. Zpod bílého trika s límečkem mu vykukovala vytetovaná kobra. Ačkoliv nebyl venku, měl na očích sluneční brýle. Nosil je vždycky, protože neměl rád, když mu každý mohl vidět do očí. Téměř nepřetržitě kontroloval svůj telefon. Čekal důležitý hovor.
Nebe se zbarvilo do tmavočervena, sluneční kotouč sklouzl za obzor a z hotelu připomínajícího plachetnici se stala tmavá silueta. Z ochozů minaretů mešit se začaly ozývat hlasy muezzinů, svolávající k večerní modlitbě.
V tu chvíli mu zazvonil telefon a na displeji se ukázalo neznámé číslo.
„Ano?“ promluvil šeptem čínsky do telefonu.
„Vchod do Burdž Chalífa přesně za hodinu,“ ozvalo se a linka zmlkla.
Věděl, že přesně v tu dobu bude před nejvyšší budovou světa začínat představení Dubajská fontána. Uložil telefon do náprsní kapsy šedého saka, v klidu dopil a zaplatil. Potom si přehodil sako ležérně přes pravé rameno, usmál se na tmavovlasou servírku, došel k jednomu z osmnácti výtahů a sjel dolů k recepci.
„Potřebuju taxi k Burdž Chalífa,“ houkl na recepční.
„Hned to bude, pane. Zatím se, prosím, posaďte.“
Po chvíli vedle něj zasalutoval obtloustlý pákistánský řidič s knírkem a dovedl ho před hotel. Otevřel mu dveře a nechal ho, aby se posadil dozadu. Řidič nastartoval a vyjel po silnici lemované palmami a exotickými kvetoucími stromy, která spojovala umělý ostrov s pevninou.
Vrchol železobetonového mrakodrapu Burdž Chalífa zářil ve tmě. Dole u umělého jezírka se to hemžilo lidmi s fotoaparáty. Jakmile se ozvala skladba Sama Dubai, která vzdávala poctu dubajskému šejkovi, v publiku to začalo vřít. Lidé v předtuše úžasné podívané ani nedýchali, a když se objevily první vodotrysky tančící do rytmu hudby, začali spontánně tleskat, hvízdat a fotografovat. Někteří z nich drželi nad hlavou na teleskopických držácích své chytré telefony a celé představení si natáčeli.
Číňana to nechávalo chladným, protože nyní musel zase pracovat. Za práci byl rád; jen díky ní si mohl dovolit odpočinkový čas v exotických rájích. Posadil se na ocelovou lavičku u vchodu a vyčkával.
Vtom mu kdosi zaklepal na rameno.
„Neotáčej se,“ promluvil čínsky, položil vedle něj obálku a zmizel.
Číňan ji otevřel a ve světle pouliční lampy si přečetl instrukce. Potom se stáhl do ústraní pod palmu, vytáhl z kapsy u béžových kalhot zapalovač a vše spálil. Na okamžik ho zamrzelo, že už si nestihl udělat výlet do pouště, a pak si na telefonu zarezervoval noční let do Kampaly. Byl nejvyšší čas, aby se vrátil do hotelu, sbalil si věci a vydal se na letiště, protože podle předpovědi počasí se do Dubaje hnala písečná bouře ze Saúdské Arábie. Doufal, že nepostihne jeho let a on v Dubaji neuvízne.
Štěstí stálo při něm. V jednu hodinu ráno se jeho letadlo rozjelo po startovací dráze a on za sebou zanechal svět šejků, luxusních radovánek, umělých palmových ostrovů, svět tržišť a orientálních vůní. Letoun nabral výšku, otřásl se v nečekané turbulenci a zamířil nad černý kontinent.

Nyenga, Uganda, o tři dny později

Doktor Mark Ogoto si svlékl bílý plášť, zhasl a vykročil z ambulance. Jakmile zamkl a strčil klíče do kapsy plátěných kalhot, zaslechl tiché kroky. Jejich klapání znělo jako smrt. Intuitivně se přikrčil a kradmo se rozhlédl po tmavé chodbě osvětlené jednou skomírající žárovkou. Ačkoliv nikoho neviděl, zalil ho náhlý, intenzivní pocit nebezpečí. Uvědomil si, jak moc je zranitelný.
Tak už mě našli a přišli se pomstít. Jenže potom, co jsem přikrýval prostěradlem další mrtvé dětské tělíčko, nedovedl jsem dál mlčet. Nemohl jsem v tom pokračovat. Prostě to nešlo. Do čeho jsem se to jen namočil? Proč jsem nedal na svou intuici? Na varovný signál, který mi blikal v hlavě jako noční světla v Kampale. Kdybych tak mohl vrátit čas… Čas a životy těch dětí.
Strachem se mu stáhlo hrdlo a začal přerývaně dýchat. Na čele mu vyskočily studené krůpěje potu. Měl dojem, že se najednou vypařil všechen okolní kyslík.
Nyní už byly kroky slyšet hlasitěji. A přibližovaly se.
Pane Bože, prosím, stůj při mně, odříkával si v duchu stále dokola krátkou modlitbičku.
Kdosi byl blíž a blíž. Doktor si uvědomil, že jeho poslední hodinka se možná kvapem blíží. Jak asi zemřu? Zastřelí mě? Podříznou mi krk? Budou mě mučit? Pane Bože, prosím, jen ať je to rychlé. Ať dlouho netrpím. A ochraňuj mou rodinu. Ať se ženě ani dětem nic nestane, nemají s tím nic společného.
Náhle se nad ním ozvalo: „Pane doktore, jste v pořádku?“
Zvedl oči. Byla to zdravotní sestra Maureen Atieno.
„Kale, jsem OK,“ zhluboka si oddechl. „Co tady ještě děláte?“ zamumlal, jako by měl rty přilepené k sobě.
„Ále,“ zamávala divoce rukama, jak měla ve zvyku, a pohodila hlavou, aby dostala z očí dlouhou ofinu. „Zapomněla jsem si kabelku.“
„Ach tak,“ řekl a otřel si pot z čela.
Maureen starostlivě přimhouřila oči. „Opravdu jste v pořádku?“
Přikývl.
„Dobře. A nemám vám udělat test na malárii?“ zeptala se.
„Test byl negativní,“ odpověděl. „Zřejmě jsem jen přetažený.“
„Chápu. Je nás tady málo,“ přizvukovala. „Můžu pro vás něco udělat?“
„Jste hodná. Půjdu domů a pořádně se vyspím. Ráno mi bude určitě líp,“ prohlásil.
„Co kdybyste si vzal zítra volno? Pokusíme se to tady zvládnout.“
„Uvidím,“ odpověděl a zamířil k východu.
„Počkejte, prosím, na mě, hned jsem zpátky,“ zavolala na něj, ale on už ji neslyšel. Rozhodně ji do toho nechtěl zatahovat. Stačilo, že šlo o život jemu a zdravotní sestře Lucy, která s ním pracovala.
Venku se mu zdálo, že zahlédl siluetu postavy, která bezesporu patřila člověku s asijskými rysy. Tak přece jsem se nespletl, tohle nemůže být náhoda, blesklo mu hlavou a vydal se do útrob tržiště, které sousedilo s klinikou. Poslední sluneční paprsky ozařovaly plechové střechy a dodávaly krvavý ráz všudypřítomné červené hlíně. Na město se snášela tma. Prodíral se davem lidí v úzkých spletitých uličkách kolem stánků se slunečníky, pod nimiž byly na dekách rozprostřeny komínky rajčat, citronů, pomerančů, mang, avokád a batátů, vedle v budce stlučené z dřevěných latěk visely banány a na zchátralém pultu leželo několik zralých ananasů. Neustále se ohlížel, zda ho Asiat sleduje. Vypadalo to, že se mu ztratil v mumraji lidí, zvířat a věcí. Minul plátěné pytle s kořením, kde ho do nosu uhodila pronikavě ostrá vůně chilli.
Pro všechny starosti si nevšiml vysoké tělnaté ženy v černém tílku a dlouhé modré batikované sukni. Vykračovala si proti němu a v koši na hlavě nesla trs sytě zelených banánů.
„Pane doktore,“ zamumlala neslyšně, když do ní vrazil a banány dopadly před ni na zem. „Nsonyiwa, nezlobte se, moc se omlouvám,“ zamumlal lítostivě a pokračoval dál kolem muslimské prodavačky umělohmotných lavorů. Otočil se a spatřil svého pronásledovatele u stánku s kořením.
Tak snadno mě nedostanou, prolétlo mu hlavou a dal se na útěk temnými uličkami. Doufal, že by mu neosvětlené spletité cestičky mezi hliněnými domky s rákosovými střechami mohly zachránit život. Kličkoval sem a tam jako gazela prchající před lvem, až úplně ztratil orientaci. Zpomalil, aby se vydýchal. Vzápětí však zaslechl rychlé kroky.
Kdybych tušil, kam až ty nitky sahají, nikdy bych se do toho nenamočil.
Ve spáncích ucítil zběsilý tlukot srdce a nohy měl jako z gumy. Přesto se pokusil znovu rozběhnout. Šlo to ztěžka, ale adrenalin v krvi a pud sebezáchovy zapracoval. Sebral všechny síly, co ještě měl a udělal několik dalších kroků. Nevzdával se, ačkoliv si začínal uvědomovat, že mu nedokáže utéct.
Trénovaný asijský zabiják mu byl stále v patách.
Doktor neměl čas přemýšlet nad tím, kudy běží, a prchal do nitra čajovníkové plantáže, která sousedila s tržištěm. Po chvíli se zastavil a s úlevou zjistil, že už ho nikdo nepronásleduje. Pořádně se rozhlédl a posadil se na cestě. Zhluboka oddechoval a snažil se uklidnit splašené srdce i mysl. Sundal si brýle a protřel si oči. Napětí v něm konečně trochu povolilo.
Vtom se ho zmocnila jakási vnitřní předtucha, že se něco děje. Pokusil se vstát, ale nohy ho neposlouchaly. Vzápětí se před ním objevila černá silueta postavy. Ve svitu měsíce zahlédl lesknoucí se čepel nože.
Ogoto pohlédl muži do očí a vytušil, co bude následovat. Sklopil hlavu a pozvedl ruce k modlitbě.
Pak se z plantáže ozval nelidský výkřik pronikající do morku kostí.

Kniha vychádza 11. septembra a bude dostupná vo všetkých dobrých kníhkupectvách.

Poznámka

Krst a autogramiáda knihy Rawmania

Pred týždňom som bola na jednej veľmi milej udalosti. Dozvedela som sa o nej len náhodou, pár dní predtým. V ten deň sme nemala zrovna nič na pláne, tak som Adamka naviazala do šátku, nepoznala som priestory Podnik café baru, tak nech tam neblokujem s kočíkom, a vyrazili sme.

A bolo to celé veľmi fajn. Barbora bola milá a vysmiata, atmosféra pohodová, ponúkané dezerty a chuťovky výborné. Knižku som si samozrejme kúpila, dala podpísať a už z nej doma skúšam. Niektoré recepty zaujali viac, niektoré menej. Raw u nás nejde nejak moc, ale na oživenie jedálnička, prečo nie? V podobnom duchu nabáda aj autorka. Nájsť si to, čo každému vyhovuje, nedržať sa 100 % nejakých pravidiel na úkor pohodlia či spokojnosti.

Tak si tu chcem uchovať, v podobe pár fotiek, spomienku na toto pekné popoludnie a možno i dať niekomu tip na zaujímavú kuchárku.

rawmania.cz

Pokračuj v čítaní

Poznámka

Svojtka knižky a Montessori publikácie

Sú nakladateľstvá, ktorých knihy objavujem časom. Kedysi to bolo zmenou môjho čitateľského vkusu, dnes je to vďaka Adamkovi. Ak sa nakladateľstvo zameriava na detské knižky, chcem o ňom vedieť. Ak sú tie knihy kvalitné, krásne ilustrované, náučné alebo Montessori, chcem ich do jeho knižnice.

Jedným z takých je nakladateľstvo Svojtka&Co. Náhoda tomu chcela, že sa nám v krátkej dobe dostalo rovno sedemnásť kníh. Niektoré začne Adamko objavovať už o pár týždňov, pred pár dňami sa totiž naučil chytať hračky do ruky, niektoré využije o pár rokov. Ak mu ich dovtedy nevyplním, pretože Montessori publikácie vyzerajú parádne.

Prvé dve knižky nám prišli na recenziu. Malý nočník, malé hovienka a MiniPÉDIA – Objavujeme svet! Telo. Edícia MiniPédia ma zaujala okamžite, určite neostane pri jedinej knižke.

Zvyšných 15 som objednala v rámci hromadnej objednávky. Poznáte blog mklife.cz? Míša je úžasná blogerka, lekárka, matka dvoch milých dievčat, píše zaujímavé články, fotí krásne fotky, robí kurzy prvej pomoci. Právom vyhrala nedávno Mamablog roku. Tým, že jej čitateľská základňa je obrovská, vie dohodnúť lákavé akcie.

Jednou z nich je aj dnes končiaca objednávka kníh zo Svojtky. Pozrite na facebook akciu Svojtka – Hromadná objednávka, kde nájdete kódy, potrebné informácie a odkazy na recenzie, ktoré sama odporúča. Ja som objednala hneď v pondelok, aby mi neunikla žiadna Montessori kniha.

Samozrejme som nadšená zo všetkých a najradšej by som už teraz Adamka videla, ako objavuje zvieratká, nalepuje nálepky na správne miesta, zachraňuje vtáčika, pečie bochánky alebo nám ukazuje, ktorú aktivitu z Jeden rok odpočinkových aktivit s dětmi budeme robiť najbližší týždeň. Ale viem, že na to má ešte čas.

Skvelou správou je, že Svojtka v priebehu leta vydá Montessori knižky aj pre najmenších, vrátane bábätiek. Zatiaľ som ich videla pripravované iba v českej verzii, ale verím, že slovenskí rodičia nebudú čakať o moc dlhšie.

Máte obľúbenú knižku od Svojtky, ktorá by nám nemala chýbať?

Pokračuj v čítaní

Poznámka

Prečítané leto

Počasie nás už pár dní uisťuje, že leto je naozaj tu. Ešte pár dní a pre deti bude to bude oficiálne. Skončí škola, začnú prázdniny, dva mesiace voľna. Leto nemusí znamenať len týždne ničnerobenia, okrem výletov, turistiky, návštev starých rodičov či cestovania je to skvelý čas na knihy. Najmä ak máte deti. Ak vás nenapadá, čo s detičkami čítať, je tu Prečítané leto. Čo to je?

„Prečítané leto je tu na to, aby ste si s deťmi cez leto poriadne oddýchli, no zároveň aby sa ich hlavičky neprestali učiť nové veci. Juhu! Tipy na dobré knižky, ktoré si zo sebou brávajte na kupko, do mesta a podobne, ale i jednoduché hry pre rodičov bez prípravy.“

Aké sú témy na jednotlivé týždne?

  1. Knižka o prázdninách
  2. Knižka o rastlinách
  3. Knižka o starých rodičoch
  4. Knižka o rukách
  5. Knižka o tme
  6. Knižka o pečení
  7. Knižka o vode
  8. Knižka o zvieratách
  9. Knižka o písmenkách

Je jedno, či každý týždeň prečítate knihu jednu alebo tri. Či budú v slovenčine alebo češtine. Či budú nové, staré, kúpené, z knižnice alebo rodinný klenot. Čítanie má byť hlavne zábava.

Keďže sa mi pred troma mesiacmi narodil syn, toto leto budem čítať s ním. Respektíve zaňho. Jemu. Už pomaly vyberám, do čoho sa pustím. Chodím okolo jeho knižnice, ktorá začína byť podozrivo plná a premýšľam, čo z toho sa hodí do prvej témy. Prázdniny? To je Tučniak Pigi na výlete. Ale to prečítame raz-dva. Ešteže Příhody Tappiho ze Šeptajícího lesa majú ten správny prázdninový nádych a vydržia nám niekoľko dní.

Téma o rastlinkách mi dáva zabrať a trošku sa hanbím, že doma žiadnu knihu pre deti nemáme. Musím napraviť. V treťom týždni je to ale jednoduché. Lumír včelaří! Tento medvedík má šikovnú babičku, ktorá mu pomáha so spracovaním medu. Knižka je nádherná a pre deti veľmi poučná. Záludný je aj štvrtý týždeň, no rýchlo si spomínam na Montessori knižky, ktoré mi dnes prišli, tam istotne niečo nájdem.

A to je len prvý mesiac. Čo nakoniec budeme čítať, ako čítame, aké ďalšie knihy na danú tému som objavila… to všetko vám budem postupne celé leto na blogu predstavovať. A nie iba ja. Sledujte facebook stránku Prečítané leto pre najviac noviniek a tiež tipy od partnerských blogerov. Nie je ich málo a oproti mne sú to už skúsení rodičia. Nevynechajte tiež krásny web, kde nájdete infografiky s hrami i knižkami.

No skrátka, toto leto sa s deťmi rozhodne nudiť nebudete. 

Poznámka

Svět knihy s Adamkom

Keď sa nad tým spätne zamýšľam, je vlastne úžasné, že som na knižnom veľtrhu bola aj tento rok. Samozrejme som si ho nechcela nechať ujsť, najmä keď ten istý víkend sa konal aj festival mini. Lenže so šesťtýždňovým bábätkom sa nedá ešte veľmi plánovať. Vôbec sme netušili, čo s ním zmena prostredia spraví.

Preto som si nedávala žiadne ciele. Program som raz pozrela, pár vecí ma zaujalo, ale bolo mi jasné, že nič z toho nestihnem. Tento rok som poňala nákupne a ako príjemný bonus som brala, ak by som stihla v piatok Severský literární večer v Lapidáriu. Takže nečakajte žiaden dlhý report podobný minuloročnému (klik!), aký bol veľtrh úžasný, koľko autorov som stretla a na akých besedách som sedela.

V areály výstaviska Holešovice sme s Adamkom a manželom strávili dohromady ani nie tri hodiny. V piatok a v nedeľu. Za ten krátky čas by som k veľtrhu poznamenala:

  • Rozšíriť priestory bol skvelý nápad, napríklad Lapidárium je krásne miesto na komornejšie besedy.
  • Stan malých nakladateľov ohromne chválim.
  • Stánky s jedlom a nápojmi pred hlavnou budovou tiež výborný nápad.
  • Vydýchaný vzduch vo vnútri asi netreba komentovať, ale bol to jeden z dôvodov, prečo sme v nedeľu ostali tak krátko.
  • Oproti minulému roku sa prakticky nič v priestore nezmenilo. Okrem stánku #ReadNordic v strede, ktorý nahradil iný, popravde vôbec netuším aký, nezaujal. Inak som nezaznamenala v stánkoch žiadne zmeny, tuším boli i mnohí na rovnakých miestach.

PIATOK

Ísť s Adamkom na besedu v čase, kedy chodí spávať, mohlo dopadnúť buď skvelo (proste to celé prespí) alebo úplne katastrofálne (bude plakať tak veľmi, že to na apartmán otočíme ešte na parkovisku).

Dopadlo to 50:50. Prišli sme, pri aute som si ho uviazala do šátku, tam sa mu predsa vždy páči a išli do Lapidária. Pred vstupom začal plakať. Tak sme v kočíku prebalili a znova do šátku. A opäť plač. Späť do kočíku a kľud. Asi nechcel na besedu. Ja som teda išla a manžel vonku kočíkoval. Po štvrť hodine ma výčitky vrátili von, ale Adamko bol spokojný, tak som sa vrátila. Po hodine začal byť hladný. Mali sme nachystanú fľašku, ale tú veľmi nechcel. Pán je gurmán, predsa nebude piť z fľašky, keď má maminu. O štvrť na deväť sme sadli do auta (tam so samozrejme pospal) a vrátili sa do apartmánu.

Na Adamka bolo neskoro, je to jeho spánkový čas. Zvyknutý na ticho, prítmie a že zaspáva na mne, nie v kočíku. Stihla som aspoň prvú časť s Tuomasom Kyröm, Fridou Nilsson a Riikkou Pelo. Obe fínske knihy mi podpísali autori i prekladateľky. A moja mama, ktorá do Prahy prišla tiež, mi dala podpísať po druhej časti ďalšie tri knihy a na druhý deň aj Adamkovi detskú knihu Gorila a ja. Frida Nilsson sa totiž akosi vytratila, kým som sa bavila s Emou Stašovou. Takže za mňa spokojnosť a Adamko má prvú knižku s autogramom. S knihomoľstvom začína dobre.

NEDEĽA

V nedeľu sme očakávali menej ľudí, dokonca i vstupné bolo za polovicu. Manžel dúfal, že areál prejdeme za hodinu, čakala nás ešte cesta do Brna. Radšej dostať časový, ako finančný limit, že áno. I tak som chcela navštíviť iba pár stánkov a úprimne ma nelákalo prejsť všetko.

Hneď na úvod som nemohla vynechať stánok Škandinávskeho domu. Mala som vyhliadnutú poviedkovú knihu Cestovat nalehko od Tove Jansson, autorky Mumínkov. Ešte ju mali. Potom sme s manželom a Adamkom spiacom v šátku zamierili do ľavého krídla. Argo – Host – Paseka. Jediné tri nakladateľstva, ktoré sme navštívili a kúpili tam vybrané knihy. Prevažne detské pre Adamka. Napríklad Tappiho dobrodružstvách i krásne ilustrované príbehy Podzim, Zima a Noc od Rotraut Susanne Bernerovej.

V pravom krídle sme zamierili do priestorov Albatrosu. Nakoniec sme odchádzali bez knižky, ale po veľtrhu som na mnohé doporučenia dokupovala novinku Justýnka a asistenční jednorožec z tohto nakladateľstva. Adamkovi sa nepozdával hluk v tejto časti, tak sme radšej išli.

Naozaj veľmi chválim stan malých nakladateľov. Boli tam tri úžasné nakladateľstvá, Labyrint, Baobab a Meander, ktorých knihy by som rada videla v Adamkovej knižnici. Prvé kúsky sme mu už kúpili. Rozhodne vám odporúčam popozerať ich tvorbu, ak máte deti.

Za hodinu sme mali prejdené, domov som si niesla päť kníh, Adamkovi sme ich vybrali pätnásť. Dobré skóre za tak krátky čas. Som zvedavá na budúci rok, to už by sa aj nejaká beseda mohla stihnúť. Ale všetko záleží na Adamkovi, ako sa bude jemu chcieť. Ja mám ohromnú radosť že som sa na veľtrh dostala, kúpila viac kníh, ako bolo v pláne, že Adamka zmena prostredia veľmi nerozhodila a že čo sa týka akcií po šiestej-siedmej večer, tak tie budem musieť ešte nejakú dobu vynechávať.

Pokračuj v čítaní

Poznámka

Severský literární večer

Hádam, že žiadnemu knihomoľovi neušlo, čo sa koná budúci týždeň. V štvrtok začína v Prahe knižný veľtrh Svět knihy! Knižné Vianoce, sviatok pre všetkých, ktorí sa nevedia dočkať nových kníh, autogramiád, besied, stretnutí s autormi a ďalšieho knižného programu.

Svět knihy som si užila minulý rok, kedy bol hlavnou témou Sever. O mimoriadne vydarenom ročníku, kde som od rána do večera strávila celé štyri dni a dokonca som bola pozvaná na besedu Blogeři doporučují severskou literaturu, si môžete prečítať v mojich reportoch.

Tento rok bude iba nakupovací. So šesťtýždňovým bábätkom v kočíku sa chceme vyhnúť najväčším davom v piatok a sobotu. Vtedy je problém prejsť z jednej strany na druhú a vzduch býva občas nedýchateľný. Naopak nedeľa bola pred rokom veľmi pohodová, uličky prázdnejšie, ľudí pomenej. Ideálne pre nás.

No Skandinávsky dům ma na jednu akciu predsa len nalákal. Ako inak severskú. Nie som si istá, či ju naozaj stihnem, nakoľko práve v piatok do Prahy prídeme (v sobotu budeme na festival mini) a s Adamkom sa zatiaľ veľmi plánovať nedá. Ale ak všetko dobre dopadne, o siedmej večer prídem do Lapidária na Severský literárny večer.

Dve hodiny, šesť hostí. Tešiť sa môžeme na autorov, ktorých knihy už nejaký ten mesiac môžeme čítať ale i autorov, ktorých knihy ešte len vychádzajú. Sú to autori kníh pre deti i dospelých. Prídu Tuomas Kyrö (kniha Mrzout mu vyjde čoskoro v Argu), Frida Nilsson (Gorila a já, Piráti z Ledového moře), Riikka Pelo (román Náš všední život vychádza v týchto dňoch), Selma Lønning Aarø (Už budu!), Alen Mešković (Ukulele Jam) a Marit Reiersgårdová (nedávno vyšla detektívka Závěje).

Besedy doplní scénické čítanie úryvkov v podaní herečky Márie Jansová a samozrejme bude i autogramiáda. Tak si poznačte a príďte aj vy. Budúci týždeň, v piatok 12. mája, 19:00 prvá časť, 20:00 druhá časť, Lapidarium Národního muzea. Všetko podstatné nájdete aj na skandinavskydum.cz. A možno sa uvidíme.

Poznámka

Patrick Ness v Brne

Nie že by som patrila k skalným fanúšikom (zatiaľ som prečítala iba jednú knihu, takže možno sa to po ďalších zmení), ale príležitosť stretnúť spisovateľa, nechať si podpísať knižku a prísť aspoň na krátku besedu, to som si nemohla nechať ujsť. Obzvlášť, keď už deň predtým čítate v skupinke Knižných blogerov, ako je Patrick Ness neskutočne sympatický, veselý a milý.

A on taký naozaj je. Vidno, že fanúšikov stretáva rád, rád sa s nimi odfotí alebo len prehodí pár slov. Vtipkuje, usmieva sa, hovorí o svojich knihách. Skutočne radosť stretnúť takého autora.

V Brne pobudol krátko, beseda bola len taká „na stojáka“. Ale knižky podpísal každému. Bolo mi potešením Patricka Nessa stretnúť osobne a získať 59. podpísanú knihu do mojej knižnice. Som zvedavá na filmové spracovanie Volání netvora, ohlasy sú zatiaľ výborné (73 % na ČSFD, 75 % na IMDB). Rada by som sa časom dostala aj k ďalších jeho knihám, hoci teraz už to nebude pre mňa prioritou.

Ďakujem Slovartu a všetkým ostatným, ktorí sa pričinili o jeho návštevu v ČR i na Slovensku.

Pokračuj v čítaní