Poznámka

Myšák Očko zachraňuje brnenské zvieratká

Mysak Ocko

Pár týždňov dozadu som dostala príležitosť spoznať knižku Myšák Očko. A takéto projekty mám rada. Myšák Očko nie je totiž len tak nejaká kniha. Odohráva sa na skutočných miestach v Brne a na nich má vlastné značky! Takže moja optimistická predstava je, že o pár rokov, keď bude vedieť Adamko kresliť, tak si zbalíme deku, jabĺčko a Horalku do batôžka, vyberieme sa na opačnú stranu Brna, než bývame, nájdeme značku, prečítame si príbeh, vyfarbíme maľovanku na začiatku knihy, presunieme sa na ďalšie značky a strávime príjemný letný deň.

Než sa tak stane, aspoň vám o knihe prezradím viac a prečo ma vlastne bavila. V prvom rade je to už spomínaná lokácia. Ktorý čitateľ by sa nechcel aspoň občas preniesť do sveta svojich hrdinov? Obzvlášť v detstve, kedy naša fantázia pracuje na plné obrátky. Myšák Očko nebýva nikde ďaleko, spolu s kamarátmi obýva miesta, ktoré sú vďačnými cieľmi brnenských rodičov pri prechádzkach.

Hneď potom je to jazyk, príbehy sa príjemne čítali; a mená zvierat, ktoré mi tam akosi prirodzene sedeli. A do tretice je to poučenie, ktoré bolo zrozumiteľne zakomponované do deja a okamžite mi frnklo do nosa. Len tu si nie som istá, či by to menšie deti pochopili aj samé, alebo by bol treba „zásah“ rodičov, ktorý im to prípadne ešte dovysvetlia.

Kniha obsahuje dva príbehy. Příšera z Mariánského údolí a Olympiáda u Růženina lomu. Oba sú krátke, okolo 30 strán, sem-tam nejaká ilustrácia. V oboch je hlavným hrdinom myšiak Očko, ktorý ako detektív dohliada na poriadok vo svojom okolí. V prvom príbehu sa rozhodne rozlúštiť záhadu, prečo z rybníka odišli všetky zvieratká a kto je tá záhadná príšera, ktorej sa boja. V druhom príbehu si musí poradiť s neférovým konaním počas olympiády. Nuž, jednoduché to mať nebude.

Sympatická mi je celá myšlienka, ako kniha vznikla. Šárka je totiž učiteľka v MŠ a príbeh vznikol na prechádzkach s deťmi. Na materskej mu dala ucelenú podobu a vznikol Myšák Očko v podobe, akej sa už dá zakúpiť. Podporuje ho Magistrát mesta Brna, odporúčajú pedagógovia MŠ a ZŠ. Hlavným cieľom je poslať deti von s knihou v ruke. Nádherná myšlienka, ktorú rada podporím.

Chcela som miesta s Adamkom navštíviť a pridať aj reálne fotky, no už týždeň bojujeme všetci s nachladnutím, takže sa von na dlhšie výpravy nepúšťame. Ale v knižke fotky nechýbajú, nájdete tam aj mapy, takže verím, že pri hľadaní značiek sa nestratíte.

Myšák Očko je skvelý počin obzvlášť pre deti z Brna a okolia. Je to tak trošku interaktívna kniha, ktorá deti vyženie von, ktorá im umožní si obľúbené postavy vyfarbiť, niečo nové ich naučí a nenásilne poučí. Chválim, naozaj chválim. V poslednej dobe ma potešilo veľa detských kníh a môžem povedať, že táto je medzi nimi. Dúfam, že Myšák Očko rozšíri svoje pôsobenie aj do okolia Královho pola. Videla by som to na záhadu na letisku Medlánky.

mysak-ocko.webnode.cz

5/5

Za knižku ďakujem autorke Šárke. Knižku je možné dostať na viacerých miestach po Brne, nazrite na túto stránku. Okrem knižky sú aj tématické magnetky, pohladnice či pexeso.

Poznámka

Ukážka z knihy Smrtící byznys od Hany Hindrákovej

Prolog

Dubaj, Spojené arabské emiráty

Seděl v měkkém zebrovaném béžovohnědém křesílku v luxusní klimatizované restauraci ve dvacátém patře hotelu Burdž al-Arab, za zvuku podmanivé orientální hudby popíjel ayran, místní nápoj z čerstvého bílého jogurtu a vody, ochucený solí, citronovou šťávou a drceným pepřem, a díval se do dálky za slunečními paprsky klouzajícími po lehce zvlněných, kýčovitě tyrkysových vodách Perského zálivu. Na moři se pohupovaly luxusní jachty a na hotelové pláži se zářivým bílým pískem se opalovaly desítky lidí.
Jeho asijský původ v záplavě turistů v restauraci nijak nevynikal. Zpod bílého trika s límečkem mu vykukovala vytetovaná kobra. Ačkoliv nebyl venku, měl na očích sluneční brýle. Nosil je vždycky, protože neměl rád, když mu každý mohl vidět do očí. Téměř nepřetržitě kontroloval svůj telefon. Čekal důležitý hovor.
Nebe se zbarvilo do tmavočervena, sluneční kotouč sklouzl za obzor a z hotelu připomínajícího plachetnici se stala tmavá silueta. Z ochozů minaretů mešit se začaly ozývat hlasy muezzinů, svolávající k večerní modlitbě.
V tu chvíli mu zazvonil telefon a na displeji se ukázalo neznámé číslo.
„Ano?“ promluvil šeptem čínsky do telefonu.
„Vchod do Burdž Chalífa přesně za hodinu,“ ozvalo se a linka zmlkla.
Věděl, že přesně v tu dobu bude před nejvyšší budovou světa začínat představení Dubajská fontána. Uložil telefon do náprsní kapsy šedého saka, v klidu dopil a zaplatil. Potom si přehodil sako ležérně přes pravé rameno, usmál se na tmavovlasou servírku, došel k jednomu z osmnácti výtahů a sjel dolů k recepci.
„Potřebuju taxi k Burdž Chalífa,“ houkl na recepční.
„Hned to bude, pane. Zatím se, prosím, posaďte.“
Po chvíli vedle něj zasalutoval obtloustlý pákistánský řidič s knírkem a dovedl ho před hotel. Otevřel mu dveře a nechal ho, aby se posadil dozadu. Řidič nastartoval a vyjel po silnici lemované palmami a exotickými kvetoucími stromy, která spojovala umělý ostrov s pevninou.
Vrchol železobetonového mrakodrapu Burdž Chalífa zářil ve tmě. Dole u umělého jezírka se to hemžilo lidmi s fotoaparáty. Jakmile se ozvala skladba Sama Dubai, která vzdávala poctu dubajskému šejkovi, v publiku to začalo vřít. Lidé v předtuše úžasné podívané ani nedýchali, a když se objevily první vodotrysky tančící do rytmu hudby, začali spontánně tleskat, hvízdat a fotografovat. Někteří z nich drželi nad hlavou na teleskopických držácích své chytré telefony a celé představení si natáčeli.
Číňana to nechávalo chladným, protože nyní musel zase pracovat. Za práci byl rád; jen díky ní si mohl dovolit odpočinkový čas v exotických rájích. Posadil se na ocelovou lavičku u vchodu a vyčkával.
Vtom mu kdosi zaklepal na rameno.
„Neotáčej se,“ promluvil čínsky, položil vedle něj obálku a zmizel.
Číňan ji otevřel a ve světle pouliční lampy si přečetl instrukce. Potom se stáhl do ústraní pod palmu, vytáhl z kapsy u béžových kalhot zapalovač a vše spálil. Na okamžik ho zamrzelo, že už si nestihl udělat výlet do pouště, a pak si na telefonu zarezervoval noční let do Kampaly. Byl nejvyšší čas, aby se vrátil do hotelu, sbalil si věci a vydal se na letiště, protože podle předpovědi počasí se do Dubaje hnala písečná bouře ze Saúdské Arábie. Doufal, že nepostihne jeho let a on v Dubaji neuvízne.
Štěstí stálo při něm. V jednu hodinu ráno se jeho letadlo rozjelo po startovací dráze a on za sebou zanechal svět šejků, luxusních radovánek, umělých palmových ostrovů, svět tržišť a orientálních vůní. Letoun nabral výšku, otřásl se v nečekané turbulenci a zamířil nad černý kontinent.

Nyenga, Uganda, o tři dny později

Doktor Mark Ogoto si svlékl bílý plášť, zhasl a vykročil z ambulance. Jakmile zamkl a strčil klíče do kapsy plátěných kalhot, zaslechl tiché kroky. Jejich klapání znělo jako smrt. Intuitivně se přikrčil a kradmo se rozhlédl po tmavé chodbě osvětlené jednou skomírající žárovkou. Ačkoliv nikoho neviděl, zalil ho náhlý, intenzivní pocit nebezpečí. Uvědomil si, jak moc je zranitelný.
Tak už mě našli a přišli se pomstít. Jenže potom, co jsem přikrýval prostěradlem další mrtvé dětské tělíčko, nedovedl jsem dál mlčet. Nemohl jsem v tom pokračovat. Prostě to nešlo. Do čeho jsem se to jen namočil? Proč jsem nedal na svou intuici? Na varovný signál, který mi blikal v hlavě jako noční světla v Kampale. Kdybych tak mohl vrátit čas… Čas a životy těch dětí.
Strachem se mu stáhlo hrdlo a začal přerývaně dýchat. Na čele mu vyskočily studené krůpěje potu. Měl dojem, že se najednou vypařil všechen okolní kyslík.
Nyní už byly kroky slyšet hlasitěji. A přibližovaly se.
Pane Bože, prosím, stůj při mně, odříkával si v duchu stále dokola krátkou modlitbičku.
Kdosi byl blíž a blíž. Doktor si uvědomil, že jeho poslední hodinka se možná kvapem blíží. Jak asi zemřu? Zastřelí mě? Podříznou mi krk? Budou mě mučit? Pane Bože, prosím, jen ať je to rychlé. Ať dlouho netrpím. A ochraňuj mou rodinu. Ať se ženě ani dětem nic nestane, nemají s tím nic společného.
Náhle se nad ním ozvalo: „Pane doktore, jste v pořádku?“
Zvedl oči. Byla to zdravotní sestra Maureen Atieno.
„Kale, jsem OK,“ zhluboka si oddechl. „Co tady ještě děláte?“ zamumlal, jako by měl rty přilepené k sobě.
„Ále,“ zamávala divoce rukama, jak měla ve zvyku, a pohodila hlavou, aby dostala z očí dlouhou ofinu. „Zapomněla jsem si kabelku.“
„Ach tak,“ řekl a otřel si pot z čela.
Maureen starostlivě přimhouřila oči. „Opravdu jste v pořádku?“
Přikývl.
„Dobře. A nemám vám udělat test na malárii?“ zeptala se.
„Test byl negativní,“ odpověděl. „Zřejmě jsem jen přetažený.“
„Chápu. Je nás tady málo,“ přizvukovala. „Můžu pro vás něco udělat?“
„Jste hodná. Půjdu domů a pořádně se vyspím. Ráno mi bude určitě líp,“ prohlásil.
„Co kdybyste si vzal zítra volno? Pokusíme se to tady zvládnout.“
„Uvidím,“ odpověděl a zamířil k východu.
„Počkejte, prosím, na mě, hned jsem zpátky,“ zavolala na něj, ale on už ji neslyšel. Rozhodně ji do toho nechtěl zatahovat. Stačilo, že šlo o život jemu a zdravotní sestře Lucy, která s ním pracovala.
Venku se mu zdálo, že zahlédl siluetu postavy, která bezesporu patřila člověku s asijskými rysy. Tak přece jsem se nespletl, tohle nemůže být náhoda, blesklo mu hlavou a vydal se do útrob tržiště, které sousedilo s klinikou. Poslední sluneční paprsky ozařovaly plechové střechy a dodávaly krvavý ráz všudypřítomné červené hlíně. Na město se snášela tma. Prodíral se davem lidí v úzkých spletitých uličkách kolem stánků se slunečníky, pod nimiž byly na dekách rozprostřeny komínky rajčat, citronů, pomerančů, mang, avokád a batátů, vedle v budce stlučené z dřevěných latěk visely banány a na zchátralém pultu leželo několik zralých ananasů. Neustále se ohlížel, zda ho Asiat sleduje. Vypadalo to, že se mu ztratil v mumraji lidí, zvířat a věcí. Minul plátěné pytle s kořením, kde ho do nosu uhodila pronikavě ostrá vůně chilli.
Pro všechny starosti si nevšiml vysoké tělnaté ženy v černém tílku a dlouhé modré batikované sukni. Vykračovala si proti němu a v koši na hlavě nesla trs sytě zelených banánů.
„Pane doktore,“ zamumlala neslyšně, když do ní vrazil a banány dopadly před ni na zem. „Nsonyiwa, nezlobte se, moc se omlouvám,“ zamumlal lítostivě a pokračoval dál kolem muslimské prodavačky umělohmotných lavorů. Otočil se a spatřil svého pronásledovatele u stánku s kořením.
Tak snadno mě nedostanou, prolétlo mu hlavou a dal se na útěk temnými uličkami. Doufal, že by mu neosvětlené spletité cestičky mezi hliněnými domky s rákosovými střechami mohly zachránit život. Kličkoval sem a tam jako gazela prchající před lvem, až úplně ztratil orientaci. Zpomalil, aby se vydýchal. Vzápětí však zaslechl rychlé kroky.
Kdybych tušil, kam až ty nitky sahají, nikdy bych se do toho nenamočil.
Ve spáncích ucítil zběsilý tlukot srdce a nohy měl jako z gumy. Přesto se pokusil znovu rozběhnout. Šlo to ztěžka, ale adrenalin v krvi a pud sebezáchovy zapracoval. Sebral všechny síly, co ještě měl a udělal několik dalších kroků. Nevzdával se, ačkoliv si začínal uvědomovat, že mu nedokáže utéct.
Trénovaný asijský zabiják mu byl stále v patách.
Doktor neměl čas přemýšlet nad tím, kudy běží, a prchal do nitra čajovníkové plantáže, která sousedila s tržištěm. Po chvíli se zastavil a s úlevou zjistil, že už ho nikdo nepronásleduje. Pořádně se rozhlédl a posadil se na cestě. Zhluboka oddechoval a snažil se uklidnit splašené srdce i mysl. Sundal si brýle a protřel si oči. Napětí v něm konečně trochu povolilo.
Vtom se ho zmocnila jakási vnitřní předtucha, že se něco děje. Pokusil se vstát, ale nohy ho neposlouchaly. Vzápětí se před ním objevila černá silueta postavy. Ve svitu měsíce zahlédl lesknoucí se čepel nože.
Ogoto pohlédl muži do očí a vytušil, co bude následovat. Sklopil hlavu a pozvedl ruce k modlitbě.
Pak se z plantáže ozval nelidský výkřik pronikající do morku kostí.

Kniha vychádza 11. septembra a bude dostupná vo všetkých dobrých kníhkupectvách.

Poznámka

MiniPédia pre najmenších

Po leporelách pre najmenších a leporelách pre malých-väčších prichádza článok o leporele pre… väčších-malých? No proste pre detičky vo veku 1 až 3 roky. Adamko je naň ešte maličký, pretože má výchovný charakter a ten ho zatiaľ nezaujíma. Baví ho ale spoznávať nový tvar, najmä veľkosť, pretože medzi hračkami nič také nemá. No plne ho ocení až od toho roka.

Reč je o MiniPÉDII z vydavateľstva Svojtka. Adamkova prvá knižka z tejto bohatej série je MiniPÉDIA – Objavujeme svet! Telo. Prvá a rozhodne nie posledná, v hľadáčiku máme ešte ZOO, Les, Čísla, Lúka a Farby. Celková ponuka obsahuje viac ako dvadsať titulov rôznych zameraní. Bude z čoho vyberať.

Najradšej máme pohyblivé prvky v knižke, už som ich chválila v minulom článku pri knižkách z edície Kto je tam? Adamko si na nich môže rozvíjať jemnú motoriku, posúvať idú jednoducho aj pre jeho maličké prsty, ktoré sa ešte len učí používať. Len musí trafiť príslušnú oblasť.

Samozrejme si vyžaduje moju spoluúčasť, pretože vedome ešte nevie, čo vlastne robí. Ja mu ich čítam formou hry a aj z posúvania obrázkov máme zábavu. U knižky sa dá výborne improvizovať a čítať ju zakaždým inak. Najmä posledná dvojstrana o napodobovaní nás baví najviac. Je zábavné sledovať, ako sa Adamko naozaj snaží po mne niektoré zvuky opakovať (a niektoré mu už pekne idú).

Leporelo má veľmi tvrdé strany a zaoblené rohy, úspešne tak odoláva Adamkovmu objavovaniu. A ten sa s tým nepapre. MiniPÉDIU popozeral od prvej po poslednú stranu, poobracal, prevrátil a neunikla ani jeho pusinke. Takže väzbu chválim, pre nás je toto najdôležitejšie a ešte pár mesiacov bude. Hádam vydrží v dobrom stave aj do doby, kedy sa z neho začne učiť.

A to je druhá vec, ktorá sa mi na knižke páči. Je kratučká, obrázkov v nej nie je veľa, malé dieťa sa tak nestratí v záplave nových informácií. Zatiaľ ale neviem posúdiť, ako je to s pozornosťou u batoliat. Niekedy Adamko vydrží polhodinu počúvať moje nadšené ukazovanie, kde má noštek, ruku a koleno, inokedy na mňa ani nepozrie a naďalej sa venuje otáčaniu z chrbátika na bruško a naopak.

Spomínala som, že obrázkov je málo. Na druhej strane, od každého sa dá odpichnúť a rozprávať sa o ňom, takže zabaví na dlho. Hovoriť si, aký sme mali my deň, ukazovať si jednotlivé časti tela. Teraz je to celé v mojej réžií, ale Adamko býva našťastie vďačný poslucháč (keď má náladu).

Bavia ma knižky, kde je potrebná spolupráca dieťa – rodič. Kde sa priam žiada, aby sme si k tomu s Adamkom sadli spoločne. A MiniPÉDIA presne taká je, k tomu jednoduchá, kvalitne spracovaná a interaktívna s ohľadom na vek dieťaťa. Bude zaujímavé pozorovať, ako bude Adamko na knižku pozerať o mesiac, pol roka a ďalšie letá.

Pokračuj v čítaní

Poznámka

Krst a autogramiáda knihy Rawmania

Pred týždňom som bola na jednej veľmi milej udalosti. Dozvedela som sa o nej len náhodou, pár dní predtým. V ten deň sme nemala zrovna nič na pláne, tak som Adamka naviazala do šátku, nepoznala som priestory Podnik café baru, tak nech tam neblokujem s kočíkom, a vyrazili sme.

A bolo to celé veľmi fajn. Barbora bola milá a vysmiata, atmosféra pohodová, ponúkané dezerty a chuťovky výborné. Knižku som si samozrejme kúpila, dala podpísať a už z nej doma skúšam. Niektoré recepty zaujali viac, niektoré menej. Raw u nás nejde nejak moc, ale na oživenie jedálnička, prečo nie? V podobnom duchu nabáda aj autorka. Nájsť si to, čo každému vyhovuje, nedržať sa 100 % nejakých pravidiel na úkor pohodlia či spokojnosti.

Tak si tu chcem uchovať, v podobe pár fotiek, spomienku na toto pekné popoludnie a možno i dať niekomu tip na zaujímavú kuchárku.

rawmania.cz

Pokračuj v čítaní

Poznámka

Prečítané leto | Knižky o písmenkách pre rodičov

Knižky o písmenkách. O písmenkách? To mám na koniec leta celkom ťažkú úlohu. V detskej sekcii je to jednoduché, deti sa písmenka ešte len učia a je o nich celá kopa kníh. Ale dospeláci už písmenka poznajú a nevybavujem si žiadnu knihu o abecede. Tak to vezmem trošku inak.

Do posledného výberu som zaradila knihy o knihách. O listoch. O literatúre. O písaní. O spomienkach uchovaných na papieri. Tak poďme na to.

Minulé leto som prečítala na dovolenke v Nórsku nádherný feel-good román Čtenáři z Broken Wheel doporučují. Ak sa niektorá kniha dokonalo hodí do tohto týždňovej témy, je to presne táto. O knihách, o láske, o priateľstve, o vášni sedieť hodiny v kresle a byť maximálne ponorený do príbehu, o schopnosti nadchnúť knihami ďalších ľudí. Po tejto knižke vám bude príjemne.

Ďalšou mojou veľmi obľúbenou knihou sú Charlieho malé tajomstvá (v češtine vyšlo pod názvom Ten, kdo stojí v koutě). Citlivý príbeh písaný formou listov. Filmové spracovanie si autor zrežíroval sám a obsadil výborné trio Logan Lerman, Emma Watson a Ezra Miller. Odporúčam knihu aj film. Verte mi, na chvíľku sa budete cítiť nekonečne.

Ako ste na tom so zombie? V reálnom živote by asi platilo, aby sme sa im vyhli oblúkom, ale v knižnej sfére existuje jedna kniha, ktorú by ste obísť nemali. Svetová vojna Z. Pre mňa nečakané prekvapenie, úchvatné zápisky o apokalypse. Svetová vojna Z nie je typický román s hlavným hrdinom, ktorý sa prebojuje tisíckami zombíkov až do víťazného konca. Max Brooks to zobral z iného konca a knihu napísal tak, až má čitateľ pocit, že toto sa naozaj stalo. Kniha je rozčlenená na jednotlivé obdobia a v každej kapitole sa stretneme s ľuďmi z celého sveta, zo všetkých pozícií a spoločenských úrovni. Každý z nich prežil a každý má čo povedať. A postupne odkrývajú pozadie, priebeh i katastrofálny záver konfliktu ľudí so živými mŕtvymi.

Pasiho Ilmari Jääskaleinena som už vo výbere mala, spomínate? Literární spolek Laury Sněžné sa hodil do týždňa o tme. Teraz sa môžete pustiť do jeho druhej knihy, Magický průvodce městem pod pahorkem. Ja som ju rozčítala v pôrodnici a konečne sa dostávam na koniec. Myslím, že štvrtok bude ten správny deň na jej dočítanie. Taká dobrá kniha a mne trvá 5 mesiacov ju prečítať.

Na záver ešte dve knihy, ktoré som zatiaľ nečítala, no lákajú dobrými ohlasmi i anotáciou. Jak jsme v Teheránu četly Lolitu a Georgette píše otci. Prvá o tajných stretnutiach, kde sa preberala v tej krajine zakázaná literatúra, druhá o skrytom dopise a tajomstvách, ktoré so sebou prináša.

Tip na štvrtokDeň neprečítaných kníh, tak si sebecky ukradnite čo najviac príležitostí, poproste partnera o pomoc alebo deti zapojte do čítania tiež a šup na prečítanie neprečítanej knihy. Alebo i dvoch.

precitaneleto.sk | FB Prečítané leto

Pokračuj v čítaní

Poznámka

Najkrajšia fotokniha

Najkrajšia preto, lebo je plná Adamka. Odkedy sa narodil, fotoaparát v mojom mobile ide nespočetkrát denne. Adamko je totiž nádherný, rozkošný, úžasný a ďalšie superlatívy, ktoré o svojom dieťati povie snáď každá matka. A my si chceme tie jeho výrazy a úsmevy uchovať čo najdlhšie.

Narovinu priznávam, že čo sa týka triedenia, som celkom marná. V notebooku si dokážem udržať ako-taký prehľad, ale vytlačeným fotografiám sa bránim zubami-nechtami, to by bol chaos. Našťastie riešenie tohto problému sme objavili už pri svadbe. Fotky sme vytlačili formou fotoknihy. Rovnako sme sa rozhodli aj pre tie Adamkove.

Kým zo svadby sme mali jednorázovo okolo sto fotiek, pri Adamkovi by som bezproblémov nafotila sto fotiek každý týždeň (niekedy aj deň, ale tie nepodarené a rozmazané mažem). Nuž sme sa s manželom rozhodli, že fotoknihy budeme robiť každý štvrťrok z približne stovky našich najobľúbenejších.

Fotoknihu sme sa rozhodli spraviť u Saal Digital. Prvýkrát som o nich počula už pred rokom u mojej obľúbenej blogerky What Jane Read. Náhoda tomu chcela, že sa mi naskytla možnosť akcie spojenej s recenziou. Na rozhodovanie super, zo Saal sme nemali predtým žiadne skúsenosti a ani v mojom okolí nie sú veľmi známi.

Ovládanie aplikácie SaalDesigner (chválim, že je aj na macOS, nie iba Windows) je intuitívne. Na výber od najjednoduchších prázdnych šablón, ktoré si užívateľ môže prispôsobiť maximálne podľa seba, až po tie vopred pripravené. Rôzne motívy, farby, lesk/mat, veľkosti, väzby a pod., sú samozrejmosťou. Ja som zvolila zlatú strednú cestu v podobe automatických návrhov. Na každú stranu som si nahrala toľko fotiek, koľko som chcela a program navrhol usporiadania s možnosťou zmien a úprav. Každý projekt je možné uložiť a vrátiť sa k nemu neskôr.

Vo výsledku som mala naklikanú fotoknihu v rozmere 28 x 19 cm s rozsahom 54 stránok so 117 fotkami. Aká je? Prekvapivo výborná. Prekvapivo preto, lebo môj mobil nepatrí k najnovším a dobrý fotoaparát sme kúpili len nedávno, takže ostrejšie fotky bude mať Adamko až od štvrtého mesiaca. Ale ukázalo sa, že aj tie z mobilu, fotené niekedy za zlých svetelných podmienok, vyzerajú offline nádherne.

Čo ma dostalo, bola rýchlosť. V štvrtok večer som návrh odoslala a na druhý deň, asi o dvanásť hodín na to, mi prišiel email, že fotokniha bola odoslaná. Wow. Kedy to stihli? No ale bol piatok, takže predsa len som si počkala do ďalšieho týždňa. Nabudúce budem vedieť a fotoknihu pripravím cez víkend.

O pár dní čaká Adamka prvé fotenie u profesionálneho fotografa a tak služby Saal Digital s radosťou využijeme opäť. Tentokrát ich dáme do fotozošitu a rovno trikrát, aby mali pamiatku aj starí rodičia.

www.saal-digital.cz

Pokračuj v čítaní

Poznámka

Kruté Mongolsko

Autor: Ian Manook
Názov: Kruté časy
Rok vydania: 2017
Vydavateľ: Kniha Zlín
Počet strán: 484
Orig. názov: Les Temps sauvages
Preklad: Jovanka Šotolová

. . .

Po roku vychádza v nakladateľstve Kniha Zlín pokračovanie krimirománu Jerúldelger s názvom Kruté časy. Prvý diel si ma získal už od začiatku a nie inak tomu je aj u novinky. Kruté časy sa jedničke veľmi podobajú, zároveň prichádzajú s niečím novým.

Tie isté postavy, nekonečné prostredie Mongolska, striedanie napínavého vyšetrovania s opismi nespútanej prírody, exotického jedla a miestnych zvykov. Kapitoly sú krátke, čo pridáva na dynamike, názov je opäť podľa poslednej vety v danej kapitole. Drobnosť, ktorá zvyšuje napätie, keď sa na to sústredite.

Príroda ukáže svoju nemilosrdnú tvár a čitateľ mrzne počas dzudu, krutej mongolskej zimy. Krajina ukáže nové škandály. Dej sa presunie aj za hranice Mongolska. Ulánbátar sa zahalí do nebezpečného smogu a Jerúldelgerovu dušu zahalí temnota ešte väčšia. Budú vlci, kozie oči a ďalšie pokrmy pre odvážnych, budú zvieratá i ľudia padajúci z neba. Jerúldelger stále niekam mizne, Ojún sa zamiluje, Gantulga sa stratí. Pôjde o život aj o moc a mŕtvych pribúda.

Príbeh je zamotaný, strhujúci a surový po celý čas. Ian Manook vie, ako na to.  Pospájať si všetko dohromady dá zabrať nie iba vyšetrovateľom, ale aj čitateľom. Nie je núdza o nepredvídateľné zvraty a nejedno eso v rukáve si autor nechal aj nakoniec. Musím priznať, že mi dalo zabrať sa na všetko sústrediť, ale neskutočne ma čítanie bavilo.

Rozhodne odporúčam vyhradiť si na knihu dostatok času a nenechať sa ničím rušiť. Ale to nebude nijak ťažké, kniha vás bezpochyby pohltí a len ťažko sa od nej odchádza. Má nejaké chyby? Možno áno. Možno príde dej niekomu príliš prehnaný, zápletka príliš komplikovaná, postavy príliš silné. Ale myslím, že práve to robí Kruté časy tak napínavé, naviac stále si zachovávajú reálnosť. Ian Manook sa nebál pridať aj trochu tajomna a nadprirodzena, to všetko v duchu tradícií. Skvelý ťah, po ktorom je Mongolsko v mojich očiach naozaj neobyčajnou krajinou.

Stále trvám na tom, že Jerúldelger je ako Harry Hole, ale lepší. A vzhľadom na záver verím, že u nás vyjde aj tretí diel. Toto je totiž presne ten typ kriminálky, aký ma baví a ktorý ma šancu zaujať aj fanúšikov severských krimi, ktorí by radi zmenili prostredie.

5/5

Za knihu k recenzii ďakujem nakladateľstvu Kniha Zlín.